Údolí Nilu bylo místem trvalého lidského osídlení už od paleolitu. Tito dávní lidé po sobě zanechali četné artefakty a ornamenty ve skalách okolo řeky Nilu a v pouštních oázách. První kmenová společenství migrovala právě k této životodárné řece a začaly zde zakládat stálá zemědělská hospodářství a poměrně centralizovanou společnost. Okolo 6. tisíciletí př.n.l. se začaly objevovat první velké stavby. Během neolitu se v Horním a Dolním Egyptě nezávisle na sobě vyvinuly první předdynastické společnosti. Nejranější známý doklad egyptských hieroglyfických nápisů je datován okolo roku 3200 př.n.l. a byl objeven na keramické lodi z období Naqada.

Horní a Dolní Egypt byl spojen kolem roku 3150 př.n.l. králem Menesem, který dal takto vzniknout několika sériím dynastií, které vládly Egyptu po další tři tisíce let. Egyptská kultura během této dlouhé éry vzkvétala a zachovávala si poměrně neměnné náboženství, umění, jazyk i zvyky. První dvě vládnoucí dynastie spojeného Egypta označujeme jako období Staré říše (2700 – 2200 př.n.l.), nejznámější svými pyramidami (první byla Džoserova v Gize). Velká Sfinga a pyramidy v Gize se staly moderními národními symboly, které jsou středem zájmu prosperujícího turistického průmyslu.